Tento mix byl omylem ponechán v zapnutém stavu po dobu několika dni, a následně byl nalezen nefunkční s velmi horkým zadním krytem, kde se většinou umisťuje napájecí část.
A skutečně, po sundání spodního a zadního krytů objevil jsem proražený ze vstupu na výstup regulátor kladného napětí LM317, který pálil jako šílený.
Nicméně, po jeho odpájení, v zátěži jsem objevil zkrat. Musel jsem rozebrat celý mix a "odpojovací" metodou hledat obvod se zkratem.
Po nedlouhém pátrání viník byl nalezen. Zkratoval napájení tento keramický kondenzátor:
Myslel jsem si, že to bude jednoduché: vyměnit kondenzátor a stabilizátor a je to, ale žádné takové štěsti! Po uzavření krytu nejen stabilizátory se zahřívali na 70 stupňů za 10 minut, ale také diody. Teprve pak jsem si všiml, že Behringer narval do usměrňovače běžné jednoampérové diody 1N4002 při spotřebě mixu až 2A! A vlastně stabilizátory při úbytku napětí na nich kolem 7V rozptýlí asi 14W každý pomocí mizerného společného chladiče! V podstatě, není to můj problém – je léto, vedro a zařízení se nesmí nechávat bez dozoru... Dokonce vždyť je to Behringer, co po něm chcete?
Jak jsem se do toho nechtěl pouštět!... Ze starého sovětského zesilovače jsem vytáhnul chladič, přes tepelně vodivou pastu uchytil na původní chladič, vyvrtal díry pro stabilizátory a vyříznout závity.
Diody by se dalo použit obyčejná na 3 ampéry, ale chtěl jsem zmírnit jejich zahřívání, proto volba padla na Schottkyho SB540.
Tato změna přinesla vedlejší účinek: tich 4,5 voltů, co nám ušetřili diody, musí se “pohltit” na stabilizátorech, a to ve tvaru rozptýlení o 8W tepla navíc. Abychom tomu zabránili, budeme muset mírně snížit napětí z transformátoru.
Bez rozebírání transformátoru odmotal jsem ze sekundářů 9 závitů, čímž snížil výstupní napětí o 5 V.
V podstatě je to všechno. Nicméně ještě jsem přidal paralelně ke každému 2200 µF elektrolytu v usměrňovači dalších 1000 µF + 0,1 µF SMD, čímž zmírnil zvlnění napětí na 3% a získal hluboké morální uspokojení (horní křivka):
A takhle to vypadá v sestavě:
Všechny stabilizátory jsou nahrazené za nové a přes slídové podložky uchycené na nový chladič. Vzhledem k tomu, že nové diody jsou tlustší než původní, musel jsem je umístit z obou stran desky, což z hlediska tepelného režimu je spíše výhodou.
Dodatečné elektrolyty s keramickými SMD-kondenzátory jsou připájené na zadní straně desky na vývody původních elektrolytů.
Původní chladič používá se spíš jako držák nového, avšak podle představ inženýrů Behringera pořad převádí část tepla na zadní kryt.
Lyrická odbočka. Tento mix jsem opravoval zhruba ve stejné době, když nastupoval do práce do Continentalu. Docela dlouho obdivoval jsem jejich politiku kvality. Například naprosto jakýkoli výrobek nebo součástka, která spadla na podlahu, jde rovnou do šrotu. Žádná součástka, která jednou byla použita, už se nikde a nikdy nesmí použit. Existují určité produkty, které se nesmí opravovat, tj. pokud napoprvé neprošel alespoň jedním testem – do šrotu.
Jasně, automobilový průmysl je něco jiného než spotřební zboží, ale s tohoto mixu jsem byl normálně vyděšen. Dle slov klienta tento mix ještě nikdy nebyl opravován, nicméně po jeho otevření jsem jenom na první pohled všiml minimálně deset vyměněných součástek, přičemž páječ se ani neobtěžoval čištěním míst pájeni od kalafuny. Dále, v usměrňovači byli použité jednoampérové diody, a to při spotřebě mixu kolem 2A. Pro stabilizaci "fantomného" napájeni +48V byla použita nesmrtelná LM317, která však podle datasheetu nemela by pracovat při výstupním napětí, větším než 37V. Plocha chladiče zřejmě byla nedostatečná pro rozptyl vice než 20 wattů, o čemž krásně svědčíla jeho teplota, a "přenos" tepla na zadní kryt je naprosto kravina, přece ocel ve smyslu teplovodivosti je vice než o 10 krát horší za hliník…
"Our own way” – Behringer.
Komentáře
Dobrý!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!